Nejste jen rodiče. Jak znovu být milenci, když máte děti
· Libor Webster
Série Zeptali jste se · odpovědi na dotazy z úterního vysílání NoGames morning
Být milenci jen ve chvílích bez dětí je nejjistější způsob, jak přestat být milenci.
Středa, půl páté. Děti jsou na kroužku a vy máte devadesát minut. Celý týden jste se míjeli mezi školkou, prací a nákupem a teď to konečně přijde. Teď byste měli být uvolnění, naladění a zamilovaní. Na povel.
Jenže jednomu ještě běží hlavou práce. Druhý by nejradši usnul. A kus té hodiny a půl padne na to, že si oba hlídáte, jestli už to přichází.
Večer si pak řeknete, že jste tu chvíli zase promarnili.
Nepromarnili. Jen jste od ní čekali víc, než může unést.
Ten tlak si vyrábíme sami. Čím vzácnější chvíle, tím víc musí vyjít. A čím víc musí vyjít, tím hůř se v ní dá být spolu.
Skvělý tým, který přestal být pár
Do úterního vysílání přišel dotaz: „Od narození malého jsme skvělý tým, ale přestali jsme být pár. Zvládneme všechno, jen už spolu nejsme. Dá se to vrátit?“
Věřím, že zvládají. Podle toho, co píšou, jsou to skvělí rodiče. A při práci s páry tuhle situaci potkávám často. Projekt rodina běží perfektně. Projekt pár se tiše odsunul dozadu. Nikdo to nerozhodl. Jen se pokaždé objevilo něco naléhavějšího.
Vrátit se to nedá. Ale dá se to vytvořit znovu. Jinak. Nechci říct líp. Jinak.
Proč být párem, jen když jste sami?
Často máme pocit, že si musíme udělat čas bez dětí, abychom si mohli užít, že jsme spolu. Bez práce, bez nádobí, bez nákupního seznamu.
Jenže většina vašeho společného života se odehrává právě tam. U dřezu. V autě cestou do školy. Nad hrncem, který se nesmí připálit. Mezi regály v obchodě, kde se dohadujete, jestli doma ještě máte rýži.
Když tohle všechno z vašeho vztahu vyškrtnete, zbude mu pár hodin měsíčně.
Představte si, že vám partner překáží u kuchyňské linky. Potřebujete do skříňky za ním. Můžete ho jen odsunout, aby uhnul. Nebo se ho můžete dotknout tak, jak byste se ho dotkli, když jste se poznali.
Skříňku otevřete v obou případech.
Když říkám milenci, nemyslím jen ložnici. Myslím pohled přes kuchyň. Dlaň na zádech, když jdete kolem. Škádlení cestou z obchodu. Tisíce drobných přiblížení během dne, které nikdo nemusí plánovat.
Kdy jste si naposledy řekli „sluší ti to“?
Zkuste si vzpomenout. Ne kdy jste to cítili. Kdy jste to řekli nahlas.
„Sluší ti to.“
„Miluji tě.“
„Těším se na tebe.“
U párů, které spolu žijí léta, slýchám, že tyhle věty nejdou přes pusu. Ne proto, že by je necítili. Odvykli si je. Kdysi šly samy, pak přišly noci bez spánku, hypotéka, nemocné děti, a ty věty se někde po cestě ztratily. Najednou je zvláštní je říct. Skoro trapné.
A přitom chybí.
Nezapomněli jsme se mít rádi. Zapomněli jsme být k sobě laskaví.
Jde to i po třiceti letech
Teď to bude možná znít směšně, ale milenci můžete být i po třiceti letech. Jde to.
Nemyslím tím vracet první měsíce. Myslím tu radost, že se na sebe těšíte. To lehké vzrušení, když druhý vejde do místnosti. Pocit, že jste si všimli jeden druhého, ne jen toho, co je potřeba zařídit.
A je v tom ještě jedna úleva. Ve chvílích, kdy jste tak hotoví, že se vám nechce vůbec nic, můžete i to „nic“ dělat spolu. Ležet vedle sebe. Mlčet. Držet se za ruku u seriálu. I to je být milenci.
Proč i po letech můžete cítit to lechtání jako na začátku, a k tomu ještě něco mnohem víc, jsem rozebíral ve videu Láska není emoce. Najdete ho na mém kanálu HeroHero: herohero.co/webster
Jak začít
Žádný velký plán. Žádný další úkol pro už tak unavené rodiče.
Začněte tím, že o tom spolu promluvíte. Třeba úplně obyčejně:
„Chybíš mi. Fungujeme spolu skvěle, ale chybí mi, že jsme taky pár. Jak to máš ty?“
A pak hledejte spolu. Ne jak vrátit, co bylo. Ale jak si to udělat krásné teď. S dětmi, s prací, s nádobím.
Středeční hodina a půl je hezká věc. Nechte si ji. Jen na ni nenakládejte celý svůj vztah.
Milenci se nestáváte ve středu od půl páté. Stáváte se jimi u dřezu, v autě a mezi regály.
Tak jen jedna otázka na závěr. Co vám brání říct dnes večer „Miluji tě“?
