Ideál

Pojem ideál, respektive vnímaní tohoto pojmu, je obecně zajímavé. Bavil jsem se na toto téma s několika přáteli a ukázalo se, že si pod ním každý představuje něco jiného.
Pojďme si tedy v úvodu ujasnit, že mluvím-li v článku o ideálech, myslím tím ideály, podle kterých žijeme, chtěli bychom žít, případně nám podle nich přijde správné žít.

Prázdná fráze

Slovo ideál, či ideál ve spojení s dalšími slovy, jako prvorepublikové ideály T. G. M., byl a je velmi často používán a troufám si říci, zneužíván. Samotné prvorepublikové ideály nebyly ve své době a vlastně ani později přesně definovány. Možná, že v té době ani nikdo nepociťoval potřebu je definovat, všichni je tak nějak cítili.
Každopádně od té doby se na ně, zejména politici, často odvolávali a velmi pochybuji o tom, že někdo z nich měl konkrétnější představu, o čem vlastně mluví. Prostě je to taková hezká populistická fráze, tak proč ji nepoužít.
Občas si lidi postesknou a zavzpomínají na ideály první republiky, případně jiné ideály minulosti, ale většinou také bez oné konkrétnější představy. Prostě už to není tak hezké, jako to bylo.

Už nemám žádné ideály

Pak jsou zde další nostalgické fráze typu „já už jsem přišel o veškeré ideály“, případně „takhle doba (nebo někdo – doplňte si dle potřeby) mě připravila o všechny mé ideály“. Co je tím vlastně myšleno? Lidi si takhle povzdechnou a pak nejlépe sami jdou udělat něco, co je v rozporu s těmito jejich „abstraktními“ ideály, protože o všechny už přece přišli. Není to často vlastně jen alibismus?

Idealismus

Vynechejme teď přesnou filozofickou definici pojmu idealismus, která je ještě velmi poplatná tomu, o jakém konkrétním idealismu mluvíme. Zkusme si ho definovat sami. Každý sám. Tvoje definice se bude lišit od té mé.
Já se například za idealistu považuji. Vnímám v sobě neohraničené množství myšlenek, řekněme idejí, podle kterých chci žít. Někdy se svým ideálům sám zpronevěřím, někdy si to posléze uvědomím (někdy možná ne) a to mě vrací na cestu, po které chci jít.
Proč neohraničené? Protože to není konečný seznam. Jsou to například ideje „nedělej jiným to, co sám nechceš, aby jiní dělali tobě“, nebo obrácená podoba „chovej se k jiným tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě“. O těchto svých „ideálech“ jsem již dříve psal. Jsou to „ideály“, se kterými většina lidí souhlasí. A takovýchto idejí najdeme v sobě spoustu a v různých situacích nám vytanou na mysli další a další. Je to náš vnitřní kompas, podle kterého sami cítíme, zda něco je v souladu s našimi ideály, nebo nikoli.

My tvoříme svět, v jakém žijeme

Může nám někdo nebo něco tyhle ideály vzít? Nemůže. Našich ideálů se můžeme vzdát a můžeme je v sobě znovu nalézt. To, jestli podle nich žijeme, nijak nesouvisí s okolním světem a je jen na našem rozhodnutí, jací v tom světě chceme být.

Pokud se rozhodneme, že je pro nás výhodnější si říci, že tento svět není takový, jaký býval a už v něm není prostor pro ideály, tak nebude.
Nebo naopak, budeme-li se tímto naším vnitřním kompasem řídit a budeme žít v souladu s našimi ideály bez ohledu na okolí, tak si tím prostor pro ideály sami vytvoříme.

Ať se rozhodneme pro kteroukoli z těchto variant, tak začneme pozorovat, že naše okolí jí začíná přijímat. Začne se měnit. To, v jakém okolí žijeme, v jakém světě žijeme, je totiž přesným odrazem toho, jak my žijeme. Neexistuje totiž něco jako „já“ a „okolní svět“. My jsme ten okolní svět.

Tedy, ideály nám opravdu nikdo nevzal, vzdali jsme se jich. Není možná čas je znovu přijmout a začít tvořit svět skrze náš idealismus?

Libor

www.nogames.cz

O autorovi:

Libor Webster je Business Analytik. Mnoho let pracoval jako vedoucí analytický a vývojových týmů od nižšího managementu po top management a vedl analýzy projektů pro malé podniky i velké korporace a státní správu.

Nyní na volné noze nadále poskytuje služby v oblasti business analýz a konzultací pro široké spektrum společností.

Spolu se svou ženou Monikou jsou autoři a lektoři konceptu NoGames, který se prolíná do prakticky všech aspektů života od mezilidských vztahů, vyjednávání, prezentační dovednosti až po vedení lidí a soudní jednání.