Přeskočit na obsah Přeskočit na zápatí
Webinář zdarma  pondělí 23. 11. v 19.00 · Jak spolu zvládnout nevěru?  Zaregistrovat se →
Blog

Líbí se mi někdo jiný. Je s námi něco špatně?

· Libor Webster

Otevřený týdenní diář: u pondělí je zapsáno „porada 9:00“ a vedle oranžovou fixou nakreslené srdce, u úterý „doktor 15:30“, u středy „judo 16:00“. Nápis: Zeptali jste se. Líbí se mi někdo jiný. Je s námi něco špatně? Zakoukat se neznamená podvést. Vpravo nahoře fotka Libora Webstera, dole logo NoGames.

Petra je vdaná dvanáct let. Kdybyste se jí zeptali, řekne, že mají krásný vztah. Dvě děti, společný humor a neděle, na které se oba těší.

V září k nim do firmy nastoupil nový kolega. Nic se nestalo. Pár rozhovorů u kávy, jedna společná cesta na poradu do Brna. Jenže jednoho večera, když Petra myla nádobí, se přistihla, že se těší na pondělí. A že ví přesně proč.

Ten večer ji nepřepadla radost. Přepadl ji strach a stud. Má krásnou rodinu, tak jak vůbec může takhle koukat na někoho jiného?

Petra je vymyšlená. Ten večer u dřezu ne. Možná ho znáte. Z jedné, nebo z druhé strany.

V článku najdete:

Neschvalujeme tím něco?

Když se o tomhle mluví nahlas, často se ozve námitka: „Neschvalujete tím něco, co by se ve vztahu dít nemělo?“

Jenže se to děje, ať se nám to líbí, nebo ne. Ať to schvalujeme, nebo ne. A naše vztahy to ovlivňuje. Když se tváříme, že to neexistuje, ovlivňuje je to dál, jen bez našeho vědomí a bez kontroly.

Pojmenovat něco neznamená s tím souhlasit. Znamená to vidět to. Bez studu, kvůli kterému se člověk radši nedívá. A bez mávnutí rukou, že to nic není.

Líbit se, zakoukat se, zamilovat se

Svatba ani dlouhý a krásný vztah nevypnou oči a hormony. Nevypnou ani představivost.

Pod větu „líbí se mi někdo jiný“ se ale vejdou dost rozdílné věci. A vyplatí se je nemíchat.

Někdo se mi líbí. Všimnu si přitažlivého člověka, možná si něco představím, a den jde dál. To je běžné. V jedné americké studii (Hicks a Leitenberg, 2001) odpovídalo 349 studentů a zaměstnanců univerzity, kteří žili ve vztahu, na otázky o svých sexuálních fantaziích za poslední dva měsíce. O někom jiném než o partnerovi fantazírovalo 98 % mužů a 80 % žen. Je to jeden vzorek z jedné univerzity a mluví jen o fantaziích. Dost jasně ale ukazuje, že představivost vztahem nekončí.

Zakoukám se. To už je konkrétní člověk. Myslím na něj, těším se, až ho uvidím, a vím, v kolik chodí na kávu. Tady je Petra. I to je podle všeho časté. Studie z roku 2019 (Belu a O’Sullivan), ve které odpovídalo 247 dospělých žijících ve vztahu, popisuje takové zakoukání jako poměrně běžné. A u lidí ve stabilním vztahu podle ní mívalo jen málo negativních dopadů.

Zamiluju se. Ten člověk mi zabírá hlavu. Skládám kolem něj den, přehrávám si rozhovory, hledám v jeho větách znamení. Pro takhle silné a vtíravé zaujetí zavedla psycholožka Dorothy Tennovová v sedmdesátých letech slovo limerence.

Začnu podle toho jednat. Píšu zprávy, které už nejsou pracovní. Domlouvám oběd ve dvou. O něčem doma mlčím.

Nejsou to pevné stupně ani povinné pořadí. Pocity a jednání se prolínají. Kdo si načasuje kávu podle toho druhého, už dělá malý krok, i když je teprve zakoukaný.

Rozlišovat má přesto smysl. Všimnout si přitažlivého člověka je něco jiného než měsíce skládat den kolem setkání s ním.

Co to říká o vztahu

První reflex bývá hledat chybu doma. Když se mi líbí někdo jiný, asi mi ve vztahu něco chybí.

Může to tak být. A nemusí. Samotné zakoukání ještě neříká, jestli vám něco chybí ve vztahu, ve vlastním životě, nebo jestli vás prostě někdo přitahuje.

Někdy to opravdu ukazuje domů. Na blízkost, která se vytratila. Na rozhovory, které se smrskly na to, kdo koho kam odveze.

Někdy to ukazuje na vlastní život. Esther Perelová, která se nevěře věnuje dlouhá léta, popisuje, že lidé v takové chvíli často nehledají jiného partnera, ale jinou verzi sebe. Toho, kdo je zase zvědavý, vtipný, objevovaný. Kým byli, než přišly hypotéka, směny a rodičovské schůzky.

A někdy to neukazuje nikam. Dva lidé si prostě padnou do oka.

Ty tři možnosti často nejde hned rozlišit. A navíc se nevylučují. Jestli Petře chybí ta Petra, která se u kávy směje, stojí za to se ptát, proč ji doma nepotkává. Nemusí to být ničí chyba. Vztahu se to ale týkat může.

Jednoduchou odpověď nedává ani výzkum nevěry. Shirley Glassová, která se nevěrou zabývala desítky let, v rozhovoru z roku 1998 řekla, že v jejím vzorku označilo své manželství za šťastné 56 % mužů a 34 % žen, kteří měli mimomanželský sex. V její starší studii zase nejvíc nespokojenosti v manželství hlásili ti, u kterých šlo o sex i o cit zároveň.

Ani spokojený vztah tedy nevěru nevylučuje. A nespokojenost není jediná cesta k ní.

Místo rychlé odpovědi může pomoct pár pomalejších otázek. Co mě vlastně přitahuje? Ten člověk, nebo to, jaký vedle něj jsem? Kde tohle zažívám doma? A pokud nikde, od kdy?

Pocit si nevyberete. Kroky ano

Zakoukat se neznamená podvést. A neznamená to ani, že k tomu jednou nutně dojde.

Vztah má v tomhle i vlastní ochranu. Ve studiích s americkými studenty (Johnson a Rusbult, 1989) se ukázalo, že čím víc lidem na vztahu záleželo, tím méně lákavé jim připadaly možnosti mimo něj. A nejvíc právě tehdy, když byl ten druhý opravdu přitažlivý a reálně dostupný. Je to sklon, ne záruka. Že nezabere vždycky, ví každý, kdo se někdy přistihl, že se těší na pondělí.

Nevěra také málokdy přijde najednou. Glassová popisuje spíš klouzavý svah malých kroků. Delší rozhovory. Zprávy, které už nejsou pracovní. První věc, o které se doma nemluví. Žádný z těch kroků sám o sobě nevypadá jako zrada.

Proto je „nic se nestalo“ ošidná věta. Někdo jí myslí, že zůstalo u pocitu. Někdo jiný jen to, že nedošlo na sex, i když si už tři měsíce píše zprávy, které by doma neukázal.

Přesnější bývá jiná otázka. Dělám něco, co bych měl problém říct nahlas? Partnerovi, kamarádům, komukoli blízkému?

Málokterý pár má jasně domluveno, co ještě ano a co už ne. Skoro každý ale pozná chvíli, kdy začne něco zakrývat. Oběd „s kolegy“, u kterého seděli dva. Zprávu, kterou smaže, aby doma nebylo poznat, jak si spolu píšou.

Důkaz to není. Je to signál. Soukromí má každý a ne všechno, co si člověk nechá pro sebe, je tajemství. Záleží na tom, co si nechávám pro sebe a proč. Chráním si soukromí? Nebo zakrývám kontakt, o kterém tuším, že by tomu druhému vadil?

Kde je okno a kde zeď

Shirley Glassová pro to má obraz oken a zdí.

Dokud je vztah v bezpečí, je mezi partnery okno. Vidí si do dne, do starostí i do toho, co je těší. A kolem vztahu stojí zeď. Za ní zůstává to, co patří jen jim dvěma.

Přátelství ani dobrý kolega na tom nic nemění. Petra může chodit s kolegou na kávu a její muž o tom ví. U večeře mu vypráví, čemu se v práci smáli. Stejně tak se může s něčím nejdřív svěřit kamarádce. Někdy člověk potřebuje najít slova jinde, než je řekne doma.

Jiné je to, když se sejde víc věcí najednou. Petra ví, že ji kolega přitahuje. Řekne mu, jak ji unavuje věčně všechno organizovat, a doma o tom mlčí. Kolega teď ví, co ji trápí, a její muž ne. A o kávě se u večeře přestane zmiňovat. Okno se otevřelo jinde a doma roste zeď.

Ten obraz se neptá, co k tomu druhému cítím. Ptá se, jestli blízkost s ním roste tak, že ji doma zakrývám a že mě od partnera vzdaluje.

S tím souvisí i tajemství. Dva průzkumy a jeden laboratorní pokus (Wegner a kolegové, 1994) naznačují, že tajnost přitažlivost spíš přiživuje. Na vztahy, které byly tajné, lidé mysleli déle a víc.

Neplyne z toho, že je potřeba doma hlásit každý pocit. Málokdo to dělá a málokdo by to chtěl poslouchat. Plyne z toho něco skromnějšího: nemít s tím druhým společná tajemství a neskrývat doma kontakt, který by partnera zaskočil, kdyby na něj přišel sám.

A mluvit doma o samotném zakoukání? Na to recept není. Někde se uleví oběma a napětí povolí, jakmile to přestane být tajné. Jinde by partner slyšel hlavně to, že je někdo jiný víc než on. Možná pomůže zeptat se nejdřív sám sebe: Chci to říct, aby se ulevilo mně? Nebo aby mezi námi nestálo něco, o čem ten druhý neví?

A ještě jedna věc. Svěřit se se svým zakoukáním právě tomu, do koho jsem se zakoukal, může vypadat jako otevřenost. Může se ale stát dalším krokem.

Když se začne přepisovat minulost

Tady číhá jedna past, o které se moc nemluví.

Člověk se zakouká a často si položí otázku: Kdyby bylo všechno v pořádku, tak bych se přece do nikoho nezakoukal. Takže buď je něco špatně se mnou, nebo s naším vztahem.

Být ten špatný nechce nikdo. A tak se mysl snadno chopí druhé možnosti. Vlastně to v pořádku není. Už dlouho to v pořádku není. Když se nad tím zamyslím, tak už pár let.

Ze vztahu, který byl ještě před měsícem dobrý, se během pár týdnů může stát vztah, který „nefunguje roky“.

Tomu nepříjemnému napětí, když to, co cítím, nesedí s tím, kým chci být, říká psychologie kognitivní disonance. Mysl se ho snaží zbavit. Jedna cesta je změnit, co dělám. Jiná je upravit si příběh.

A paměť tomu jde naproti. V jedné studii (McFarland a Ross, 1987) lidé ohodnotili svého partnera a svůj vztah a po dvou měsících měli říct, jak je hodnotili tehdy. Komu se mezitím dojem zhoršil, ten si i své dřívější hodnocení pamatoval jako horší, než opravdu bylo. Komu se zlepšil, pamatoval si je jako lepší.

U párů se pak často opakuje ještě jedna věc. Když zamilovanost opadne, vztah se v očích toho člověka zase „spraví“. Najednou to vlastně tak špatné nebylo.

Jenže stejně dobře to může být obráceně. Někdy člověk léta zlehčoval něco, co mu opravdu vadilo, a zakoukání mu jen vzalo sílu to dál přehlížet. Pak to dnes nevidí zkresleně. Možná to poprvé vidí naplno.

Ani dřívější spokojenost, ani dnešní zamilovanost samy nerozhodnou, kterému pohledu věřit víc. Pomáhá vrátit se ke konkrétním věcem. Řekli jste to už někdy dřív nahlas? Partnerovi, kamarádce, sami sobě? Jak vypadal váš běžný týden před rokem? A jak ten vztah celou dobu prožíval ten druhý?

Proto se tahle past nehodí jako argument proti partnerovi. Věta „dřív ti to nevadilo, tak si to teď jen namlouváš“ může být stejně mimo jako věta „nikdy to nefungovalo“. Silná zamilovanost je důvod závěry ověřovat a s velkými rozhodnutími pokud možno nespěchat.

Co s tím, dokud to trvá

Dobrá zpráva je, že zamilovanost tohohle druhu obvykle nevydrží věčně. Tennovová popsala, že limerence žije z naděje a z nejistoty. Když nedostává ani jedno, postupně slábne.

Kdo ví, jak to funguje, má výhodu. Nemusí tomu všechno věřit jen proto, že je to silné. Může si říct: Tohle je zamilovanost. Ještě nevím, co mi říká o mém vztahu, a nemusím to vědět hned. A může přestat přikládat. Nehledat záminky k dalšímu rozhovoru. Nepsat zprávy, které by doma neukázal.

Výhodu má i ten, kdo to už zažil. Kdo se ve spokojeném vztahu už jednou nebo vícekrát zamiloval a zase „odmiloval“, ví z vlastní zkušenosti, že to přichází a odchází. Nemusí v tom pak vidět osud ani ostudu.

Úspěch přitom neznamená přestat cítit. City se vypnout nedají a nějakou dobu mohou trvat, i když je člověk ničím neživí. Měřítkem je, co dělá, dokud trvají.

A pokud zůstalo u pocitu a nebylo co zakrývat, jde se dál snáz. Důvěra nemusí být narušená. I tak stojí za to si všimnout, jestli se mezitím něco nezměnilo mezi vámi dvěma.

Někdy to nepoleví ani po měsících. To není selhání. Je to jiná situace a zaslouží si vlastní pozornost.

Petra po třech měsících

Vraťme se k Petře.

Nejdřív si všimla kroků. Že si kávu načasovává podle něj. Že mu večer odepisuje rychleji než komukoli jinému. Na kávu začala chodit, kdy má chuť. A když jí jednou večer napsal kvůli prezentaci a pak ještě jednu zprávu, která už s prezentací nesouvisela, odpověděla jen na tu první.

Pak se sama sebe zeptala, co ji na těch rozhovorech tak táhlo. Došlo jí, že se u kávy smála. A že se takhle doma nesmála už dlouho. Ne proto, že by byl její muž jiný než dřív. Poslední dva roky spolu mluví hlavně o tom, kdo vyzvedne děti.

O kolegovi mu neřekla. Neví, jestli někdy řekne. Řekla mu, že jí chybí, jak se spolu smáli. Chvíli bylo ticho. Pak řekl, že jemu taky.

Kolega pořád sedí o dvě kanceláře dál. A Petra se na pondělí pořád těší o trochu víc, než by chtěla. Jen už podle toho neskládá týden.

Nepodvedla. Neodešla. Nepřepsala si dvanáct let manželství na dvanáct let omylu. A také si neřekla, že to nic není.

Podívala se.

Možná stojí za to vyměnit otázku. Místo „je s námi něco špatně?“ se zeptat: „Co mi to říká? A co s tím udělám?“


Webinář zdarma: Jak spolu zvládnout nevěru? Webinář pro oba partnery (pondělí 23. 11. 2026, 19:00–20:30)
Ne vždycky zůstane u pocitu. Když už k nevěře došlo, projdeme spolu, co se po ní mezi partnery děje, proč se otázky vracejí a co pomáhá. Kamera není potřeba a dotazy můžete poslat předem. Registrace zde

Zdroje

  • Belu, C. F., & O’Sullivan, L. F. (2019). Roving eyes: Predictors of crushes in ongoing romantic relationships and implications for relationship quality. Journal of Relationships Research, 10, e2.
  • Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford University Press.
  • Glass, S. P. (2003). Not „Just Friends“: Rebuilding Trust and Recovering Your Sanity After Infidelity. Free Press.
  • Glass, S. P., & Wright, T. L. (1985). Sex differences in type of extramarital involvement and marital dissatisfaction. Sex Roles, 12(9–10), 1101–1120.
  • Hicks, T. V., & Leitenberg, H. (2001). Sexual fantasies about one’s partner versus someone else: Gender differences in incidence and frequency. Journal of Sex Research, 38(1), 43–50.
  • Johnson, D. J., & Rusbult, C. E. (1989). Resisting temptation: Devaluation of alternative partners as a means of maintaining commitment in close relationships. Journal of Personality and Social Psychology, 57(6), 967–980.
  • Marano, H. E., & Glass, S. (1998). Shattered Vows. Rozhovor se Shirley Glassovou. Psychology Today, 1. 7. 1998. (online)
  • McFarland, C., & Ross, M. (1987). The relation between current impressions and memories of self and dating partners. Personality and Social Psychology Bulletin, 13(2), 228–238.
  • Perel, E. (2017). The State of Affairs: Rethinking Infidelity. Harper.
  • Tennov, D. (1979). Love and Limerence: The Experience of Being in Love. Stein and Day.
  • Wegner, D. M., Lane, J. D., & Dimitri, S. (1994). The allure of secret relationships. Journal of Personality and Social Psychology, 66(2), 287–300.

Libor Webster | pracuji s páry | NoGames
Pokud se v tom poznáváte, z kterékoli strany, napište mi. Domluvíme úvodní konzultaci po telefonu, zdarma a bez závazku.

Související články

Novinky

Další články e-mailem

Líbil se ti článek? Nové články a termíny kurzů ti pošleme e-mailem. Žádný spam, odhlásit se můžeš kdykoli.

Chci dostávat novinky e-mailem: kurzy BeTrue, NoGames a další. Posílají je společní správci SEL Institute, z.s., BeTrue s.r.o., Monika Webster, Libor Webster a Byznys Parťák, z.s. Odhlásit se můžu kdykoli odkazem v e-mailu. Zásady zpracování osobních údajů

Chceš přestat hrát a začít žít?

Skupina na kurzu NoGames, Libor Webster vede rozhovor

Kurz NoGames · naživo

Víš, jak to říct. A v hádce stejně řekneš něco jiného?

To se z knížky nenaučíš, to se trénuje. Čtyři dny to se mnou zkoušíš na situacích, které znáš, ve skupině do 20 lidí. Kurzem prošlo přes 500 lidí. Nejbližší kurz 11.–14. 3.

Libor Webster s úsměvem naslouchá

Práce s páry · s Liborem

„Láska neumírá přirozenou smrtí. Umírá na slepotu, na chyby, na zradu, na únavu, na vysychání, na opotřebení.“

Anaïs Nin

Hádáte se pořád o tomtéž, nebo už skoro ani nemluvíte? Pojďme spolu najít cestu, jak z toho ven, s jedním z vás, nebo s oběma. Osobně v Praze nebo online.